2. Přepadají vás negativní emoce
Pokud vaše duše bolí, utrpení jí nedovoluje růst a rozvíjet se. Tato bolest vás brzdí. Brání vám naučit se ovládat své vlastní emoce.
Pokud je vaše duše mimo řád, je v pořádku i vaše mysl a emoce. Každou chvíli můžete náhle ztratit nervy. Často to v polovině vzdáte a začnete bezdůvodně plakat. Vaše vůle den ode dne slábne a vy se již nemůžete přimět udělat to, co jste si předsevzali.
Takže si dnes můžete slíbit, že začnete pracovat na zvládání vzteku, protože víte, že vás to brzdí, ale druhý den se probudíte na špatné straně postele a tahle maličkost vás tak naštve, že zbytek dne je beznadějný, zkažený.
Zapomínáte, že jste si slíbili, že budete pracovat na zvládnutí svého hněvu. Chybí vám vůle, takže nedokážete udržet své emoce pod kontrolou.
Pokud se to stává dostatečně často, máte pocit, že jste uvízli na jednom místě, a to vše proto, že už nechcete dělat to, co jste se chystali dělat. Plán přes počáteční odhodlání nedodržíte, a když se ohlédnete za svým životem a uvidíte, kolik času a energie jste promarnili, rozzlobí vás to ještě víc.
Zlobíte se, když vidíte, jak hluboce uvízli na jednom místě, ale nevíte, jak se dostat ze začarovaného kruhu, protože nevidíte světlo na konci temného tunelu, který se stal vaším žalářem.
Už nedoufáte, že přijdou lepší časy. Máte pocit, že jste navždy prokletí.
Z toho všeho jste smutný i naštvaný zároveň a lidé kolem vás nedělají dost, aby vám nějak pomohli. Jsou prostě odrazem vašich pocitů, a proto se na vaší cestě potkávají jen ti, kteří ve vás probouzejí negativní emoce (takový způsob vesmíru, který se vás snaží léčit). A vypadá to na mučení.
Už vás nebaví neustále se skrývat za maskou falešné radosti a falešného úsměvu, aby se vás lidé přestali ptát, proč vypadáte tak smutně nebo proč se zlobíte. Usmíváte se, i když v hloubi duše máte pocit, že umíráte.
Když mluvíte s lidmi, předstíráte, že je s vámi všechno v pořádku, ale tajně si přejete, aby se dostali pryč a dali vám příležitost být znovu sami sebou.
Mnoho lidí pociťuje bolest srdce, protože po dlouhou dobu zanedbávali sami sebe a své potřeby. Zanedbávali sami sebe ve prospěch péče o druhé. A udělali to, protože jsou dobří lidé a chtějí pomáhat všem kolem. Jsou nezištní, ale tato nezištnost přichází za cenu blaha jejich vlastní duše.
Není nic špatného na tom být laskavý nebo se snažit pomáhat druhým lidem. Nejprve si ale musíte pomoci sami. Musíte se zachránit a postarat se o sebe, než se pokusíte zachránit nebo se postarat o někoho jiného.
Nemůžete milovat druhého člověka, aniž byste se naučili milovat sami sebe.
3. Cítíte se neustále osamělí.
Přítomnost jiných lidí vám nepomůže zbavit se pocitu osamělosti. Cítíte se osamělí bez ohledu na to, co děláte a s kým. Můžete být obklopeni blízkými a přitom se cítit tak sami, až to bolí. Z tohoto důvodu přestanete vidět smysl být mezi lidmi. Raději jste se svými myšlenkami sami.
Raději jste sami, protože ostatní lidé vám způsobují pouze negativní emoce. Nedělají vás šťastnějšími, jejich přítomnost vás jen zhoršuje.
Lidé se neustále ptají, co je s vámi, pokládají tyto a další nepříjemné otázky. Nesnášíš to, protože ani nevíš, co s tebou je. Nevíte, co máte za problém, a pokud bylo opravdu nutné odpovědět, stejně jste to z neznalosti nedokázali.
Všechno výše uvedené vám připomíná, jak špatný je váš život. Udržujete si proto odstup od ostatních lidí a nedovolíte, aby vás někdo provokoval nebo vyslýchal. Když jste sami, máte možnost být v klidu sami se svými myšlenkami, aniž by vám někdo zasahoval do vašeho myšlenkového procesu.
Reflexe (a někdy i bezmyšlenkovitost) pomáhá člověku dostat se pryč od přítomnosti.
Zdá se pro vás obtížné plně se ponořit do přítomného okamžiku, protože jste odpojeni od své duše. A v případě takové izolace začnete lpět na minulosti nebo budoucnosti, protože přítomnost vždy vypadá příliš smutně, otravně, stresově a dokonce osaměle.
I když je vaše tělo přítomno na určitém místě a v určitou dobu, vaše mysl je neustále posílána na cestu do minulosti nebo do imaginární budoucnosti, kde se cítí lépe.
Otočíte-li svůj pohled do přítomnosti, zdá se, že se dusíte a vaše duše křičí, že je třeba něco změnit. Jste unaveni z dělání stejných věcí stejným způsobem a hluboko uvnitř si uvědomujete svou potřebu obnovy.
Vaše duše touží po změně
Pokud zažíváte duševní bolest, nemyslete si, že se jí nemůžete zbavit. Je to možné. Už to, že jste schopni to cítit, znamená, že se vaše duše snaží přitáhnout vaši pozornost k sobě, abyste se mohli soustředit na řešení vzniklého problému.
To nejlepší, co můžete pro svou duši udělat, je něco změnit. Musíte se pokusit prolomit začarovaný kruh rutiny, jinak v něm uvíznete. Buďte spontánní a dělejte věci, které byste za normálních okolností nedělali.
Vaše duše se jen schoulila někde v temném koutě vaší psychiky, unavená vašimi myšlenkami. V tom je tvůj problém. Toto je zdroj vaší bolesti. Vaše duše chce změnu. Dejte jí příležitost vyjít ze tmy a vydechnout. Pomozte jí uzdravit se svou vášní a odhodláním.
Je velmi těžké žít v tomto světě, aniž byste měli ponětí o tom, co zde děláte a proč jste se vůbec narodili. Ale je to ještě těžší, když nevíte, co máte rádi a jaký je smysl vaší existence.
Pokud znáte svůj cíl, pak víte, co byste měli a neměli dělat. Proto je tak důležité najít pro sebe účel, když uvíznete. Tímto způsobem se můžete zbavit věcí, které vás drží zpátky.
Jakmile se rozhodnete, kam chcete jet, co tam chcete dostat a jak, budete tak zaneprázdněni, že už nebudete mít čas cítit se tak sami. Zapomenete na duchovní únavu, protože vaše duše konečně vyjde ze stínu na světlo a bude dělat to, co má ráda.
