Nečekaná situace
“V ten moment jako bych přestal existovat. Byla tak šťastná, že má konečně „otce“. Šťastná, že bude na její svatbě. Upřímně, cítil jsem se hrozně. Vždyť já jsem tu pro ni byl vždy, když byla nemocná, když byla smutná, když plakala kvůli první lásce, to já jsem jí umožnil bydlet v krásném velkém domě, já jsem byl ten, který zaplatil školu, kterou si vybrala a najednou jsem pro ni byl nic.”
“Na svatbě mělo být 250 hostů a se svolením své ženy a dcery jsem si já, jako ten, co celou svatbu platí, pozval asi dvacet svých kolegů z práce. Když jsem však chvíli před svatbou potkal svého kamaráda v kanceláři a zeptal se ho, jestli se už na svatbu těší, díval se na mě vyjeveně, jako kdyby o ničem takovém do dnešního dne neslyšel. Když jsem se na to později ptal své ženy, řekla mi, že sál je jen pro 250 hostů a když někdo pozvání odřekne, zůstane místo i pro ty mé. Čím dál tím víc jsem se začínal cítit odstrčený a nevítaný. Nevítaný ve svém domě, nevítaný svou rodinou.”
Muž nakonec pochopil, že poté, co se vrátil biologický otec jeho nevlastní dcer, přestal být součástí rodiny. Bohužel, jeho kolegové na svatbu pozváni nakonec nebyli a nakonec to dopadlo tak, že se se svou přítelkyní rozešel, protože ho vyřadili z rodiny. A jeho nevlastní dcera si na něj už vůbec nevzpomene.
