Ztratit někoho, koho milujete, je pocit, který nelze vyjádřit slovy. Vyrovnat se s těmito emocemi může trvat týdny, měsíce a dokonce roky. I když čas zahojí všechny rány, smutek a ztráta s námi budou navždy. Sylvia Ross ztratila svého milovaného otce před více než čtyřiceti lety a od té doby chodí každý den do jeho hrobu. Starala se o náhrobek, sázela květiny a na místě, kde její otec odpočíval, cítila jakýsi klid. Nedávno však zjistila, že to, o čem byla přesvědčena, není pravda. Ukázalo se, že hrobka, kterou navštěvovala přes čtyřicet let, patří úplně jiné osobě.
Přestože je smrt samozřejmou součástí našich životů, pokaždé, když se s ní vyrovnáváme, je pro nás těžkou zkušeností. Ve chvíli, kdy zemře někdo, koho milujeme, zmizí i část nás. Samozřejmě si pamatujeme naše společné vzpomínky, ale vytvářet další už není možné. Je to těžké období, kterým si musíme projít, abychom byli po nějaké době opět schopni vidět pozitivní stránky života. Sylvia Ross přesně ví, jaké to je cítit bolest po ztrátě milovaného člověka. Před více než čtyřiceti lety se rozloučila se svým milovaným otcem Johnem Thomasem Thompsonem.
Pokračujte na další straně.
