Mary dodala, že sní o pondělí, protože centrum je o víkendech zavřené. Aby jí návrat do prázdného domu trochu zpříjemnil, rozhodne se tým jít s ní. Na místě je zjevné, co stará žena dělá doma, aby vydržela dlouhé hodiny samoty. Je to opravdu depresivní, ale dělá to hrdě. Mary roztrhá zlomyslné novinářské texty na malé kousky a poté je vyhodí do koše. Říká, že musí mít co dělat, jinak se zblázní. Když zaměstnanci centra zjistí, jak jejich chráněnec tráví dny volna, mají slzy v očích. Nejen oni.
Osamělost není dobrá pro nikoho, a už vůbec ne pro lidi blížící se 100 letům. Mary by měla žít s péčí a láskou svých blízkých. Bohužel tomu tak není. Přesto se Mary nelituje! S hrdostí říká, že nezná mnoho lidí, kterým je již 98 let a přesto se pohybují sami. A je schopná chodit na dlouhé procházky! Mariin příběh nás nutí si uvědomit, že kolem nás je mnoho osamělých lidí, kteří čekají na milé slovo nebo na společný čaj. Pojďme někomu zpříjemnit den! Nic nás to nebude stát a pro osamělou stařenku to bude příjemná vzpomínka na mnoho dní.
