Otec už byl pořádně rozzuřený, chlapec velmi plakal a všichni se na tuto dvojici začali dívat, což otce rozrušilo a syna odtáhl na toalety. Moje srdce se sevřelo, všichni si začali pošeptávat, ale nikdo nic neudělal. Čím víc rozzlobená jsem z této situace byla, tím víc jsem chtěla chlapci pomoc, takže jsem nakonec vystoupila z fronty a rozhodla se, že se na toalety podívám.
Otevírám dveře toalety, kde otec sundá opasek a bije dítě. Dítě v tuto chvíli prakticky křičí: „Promiň, tati!“ Odpusť mi!“ Něco se ve mně zlomilo. Přestaň! Dítě přestalo plakat, otec ho přestal bít. Oba se na mě jen podívali. “Měl by ses za sebe stydět,” zakřičela jsem na otce. Ten se jen zamračil, opět vzal chlapce za zápěstí a odtáhl ho z banky. Vystopovala jsem ho, zjistila jsem, jaké má auto, opsala si značku a následně podala stížnost na policejní stanici. Nevím, zda to vyšlo, ale když jsem se do banky vrátila, čekal na mě obrovský potlesk.
Jak byste reagovali vy? Napište nám do komentářů.
