Paní Natálie zamkla dveře za sebou a odcházela do své ložnice s hořkými slzami v očích. Rozhýbala v sobě myšlenky, které ji trápily, a to, proč se cítí tak osamělá. Její syn se odstěhoval a jen zřídka ji navštěvuje, dokonce jen zřídka volá. Přestože si myslela, že hodně pracuje, ve skutečnosti o něm věděla jen velmi málo – neznala jeho aktuální situaci ani jak se mu daří.
Dozvěděla se od sousedky, že se syn Martin žení, a to ji donutilo udělat rozhodnutí. Rozhodla se, že přijde na svatbu i bez formálního pozvání. Oblékla si své nejkrásnější šaty, vzala s sebou květiny a vyrazila. Po příchodu na svatbu promluvila ke svatebčanům: „Milí novomanželé! Gratuluji k vašemu sňatku. Natálie, dnes jsi se stala mou dcerou. Vždycky jsem snila o tom, že budu mít dceru.
Věz, že můžeš vždycky počítat s mou podporou. A pamatuj si, jak se syn chová ke své matce, tak se bude chovat i ke své ženě.“ Po těchto slovech paní Natálie předala nevěstě kytici a opustila sál. Všichni hosté byli zaskočeni a ztichli, nerozuměli tomu, co se právě stalo. Nevěsta se postavila od stolu a zavolala Martina. Společně vyběhli za jeho matkou. Byli pryč dlouho a pak se tři z nich najednou vrátili.
Omluvili se za nepříjemnou situaci a pozvali matku, aby se připojila k nim u stolu jako přítelkyně. Od té chvíle manželé pravidelně navštěvovali matku a volali jí několikrát týdně. Později se snacha dozvěděla, že čeká dítě. Martin se omluvil matce a vysvětlil, že chtěl oslavit svatbu pouze s přáteli…
Pokračujte ve čtení na druhé straně. Dozvíte se -Návrat rodinné jednoty: Jak neočekávaný okamžik na svatbě proměnil všechno
(otevřete si jí níže)
