“S Amy se setkáváme jednou týdně a pokaždé ji s sebou vezmu na oběd. Vždy mi vypráví o tom, jak je neskutečně šťastná, i když nic nevlastní. No a nedávno mi řekla něco, co mě naprosto šokovalo. Nemám vůči lidem žádné předsudky, ale i tak jsem byl překvapen. Řekla, že nepije, nekouří, nebere drogy ani nic podobného. Jediné, co ji trápí je to, že ji nikdo za celý život nenaučil číst. Proto je pro ni těžké najít si práci. Namísto toho, aby si za peníze, které získává od lidí (nikdy nežebrá) koupila jídlo, utratí je za vypůjčení knížek z místní knihovny.”
“Byl jsem v šoku. Řekla mi, že se chce raději naučit číst a chce chodit do práce. Já měl štěstí, rodiče mi poskytli domov a vše, co bylo potřeba. Amy takové štěstí neměla. A tak jsem každý týden v úterý vzal Amy na oběd a vždy jsem ji přinesl knihu, kterou jsme spolu začali číst. Tento příspěvek nepíšu proto, abyste ji litovali nebo jí dávali peníze. Píšu to proto, abyste věděli, že existují lidé jako Amy. Lidé, kteří jsou na ulici kvůli špatné situaci. Lidé, kteří i když nemají domov, nemusí to nutně znamenat, že smrdí, pijí alkohol a fetují. Jsem vážně rád, že jsem poznal tak skvělého člověka, jako je Amy a že jsem jí mohl pomoci.”
