Následovala chemoterapie, která byla bolestná, dlouhá a Pablo trávil většinu času v nemocnici. Zapojil se však do skvělého projektu a začal podporovat pacienty trpící leukémií. Založil si blog, kde psal nejrůznější články a snažil se tak motivovat lidi k dárcovství kostní dřeně. Pabla však mezitím ničila nemoc jak po fyzické, tak psychické stránce. Pak ale přišla transplantace kostní dřeně a už se zdálo, že má konečně vyhráno.
Radost trvala pouze 10 měsíců, nemoc se vrátila a Pablo tak opakoval celou léčbu. „Bylo by smutné umřít jen proto, že se pro mě nenašel dárce. Povinností nás všech je pomáhat druhým. Je to zdarma, nebolí to a zachraňuje to život. Možná i mně,” napsal na svůj blog. Nakonec se našel nový dárce, ale transplantace se nepovedla. Pablo si uvědomoval, že umírá a tak se rozhodl na svém blogu rozloučit. „Častěji se smějte, častěji se tulte, žijte klidnější život, snažte se ze sebe dávat jen to nejlepší. Buďte vděční za každý den, buďte vděční za to, že se můžete každý den vzbudit.“ Pablo zemřel v únoru roku 2017, jen několik dní předtím, kdy mu měla být udělena medaile – medaile za enormní zvýšení zájmu o dárcovství kostní dřeně. Ve svém posledním blogu Pablo napsal: „Smrt je součástí života, není důvod se jí bát, je třeba ji začít milovat.“
