Jeho věrný přítel, pejsek Hačiko ho na tento vlak doprovázel každý jeden den. Tak jak ho na vlak doprovázel, tak ho i na nádraží chodil čekat. Tato každodenní rutina trvala přibližně 2 roky. 21. května se však stalo něco, co tuto rutinu změnilo. Majitel Hačika totiž dostal srdeční infarkt. Hačiko tak jako pořád, i v tento den přišel na stanici a čekal na svého pána. Ten se však neukázal. Hačiko v tom pokračoval i další dny, týdny, měsíce a dokonce i léta. Netrpělivě čekal na svého pána, který se však už nikdy neobjevil.
Když se lidé dozvěděli o tomto příběhu, snažili se pejskovi pomoc a krmili ho. Postupem času se o tomto příběhu doslechli i média a tento příběh se rozšířil po celém světě. Tento příběh zasáhl téměř celé Japonsko. I kvůli tomu byly postaveny 2 bronzové sochy. Jedna na nádraží a druhá ve městě Odate, kde se Hačiko narodil.
