Jednou byl svým otcem zbit natolik, že už neudržel ani tužku na psaní. Byl však velmi silný, nevzdával se a neustále se snažil začlenit do normálního života, který žili jeho spolužáci. Když ve škole měli napsat na papír svůj největší sen, Ivan nakreslil sebe, obklopen milující rodinou. Byl to skutečně jeho sen, který však nebyl splnitelný.
Osudový den
Jednoho dne přišel Ivan domů velmi znepokojený a nervózní. Ve škole dostal špatnou známku a tak už věděl, co ho doma čeká. Od rodičů dostal doma tolik ran, že ho nakonec musela převést záchranka do nemocnice ve velmi těžkém stavu. Bohužel, příštího dne se už nedožil. Lékaři ho našli bez známek života na zdravotnickém lůžku. V ruce držel vzkaz, který rozpláče každého. „Drahá maminko, drahý tatínku, jsem asi ošklivý, nechutný a hloupý. Tohle mě až děsí. Je mi líto, že mě nemůžete milovat. I přesto jsem hledal vaše obětí a lásku. Vím, že se za mě stydíte, ale teď už nebudete.“ Malý anděl tak navždy opustil své nenávistné tyranské rodiče, kteří pochopitelně skončili ve vězení. Je velmi smutné, že se chlapec ve svém věku musel tak moc trápit, namísto toho, aby si užíval život a získával lásku od svých rodičů.
