Laura si nikdy nestěžovala, nikdy neztrácela naději, nedala na sobě zdát smutek nebo bolest. Neustále se usmívala a snažila se kolem sebe rozdávat radost. Chtěla, aby si ji každý zapamatoval takovou, jaká byla předtím než onemocněla – šťastnou, pozitivní náctiletou dívku s hlavou plnou snů a přání.
Její kamarádi a spolužáci se nakonec během pohřbu rozhodli udělat něco, co vás skutečně dojme. Když Laura zemřela, během jejího pohřbu se spolužáci rozhodli, že ji ozdobí rakev. Ta byla celá poseta milými slovy na rozloučenou a podpisy spolužáků a všech blízkých… v srdcích jim statečná Laura zůstane už navždy.
