Shelly jejich nevhodné chování přehlížela. Poté, co se vrátila domů, se ale rozhodla svou zkušenost popsat na jejím osobním webu. Na dálku mužům vzkázala, že kvůli přesně kvůli takovým lidem mají ostatní komplexy z toho, jak vypadají. Zejména pak ženy, které kvůli podobným reakcím ztrácí sebevědomí a mají strach se na veřejnosti ukázat v krátkém oblečení, natož pak v plavkách. Shelly také varuje, že podobné situace mohou u citlivějších jedinců vést až k poruchám příjmu potravy. Upozorňuje také na to, aby se lidé před tím, než upustí nějakou poznámku cílenou na vzhled někoho jiného, zamysleli nad tím, jaké škody by tím mohli na jeho psychice napáchat. Ne každý totiž musí být silný jedinec, který by se zvládl s výsměchem snadno vypořádat.
I Shelly přiznává, že nebyla silnou osobností odjakživa a že se dříve také dříve styděla za to, jak vypadá. Pak ale přišel zlom a Shelly si uvědomila, že to, jak je ona sama se sebou spokojená, se neodvíjí na spokojenosti ostatních. Zároveň také vyzývá rodiče, aby si s dětmi promluvili o tom, že neexistuje jen jeden ideální typ postavy a že není správné posmívat se ostatním. Zvláště pak kvůli tomu, jak vypadají.
Shellyin webový příspěvek nenechal na svou odezvu dlouho čekat. Všichni lidé v komentářích se shodli, že má Shelly pravdu a pochválili jí za to, že se na pláži zachovala tak statečně a dál si užívala krásný slunečný den.
