V 60. letech nebylo vůbec samozřejmé, že každá domácnost měla televizi. Ve skutečnosti byla televize považována za výsadu na mnoha místech, a tak si lidé vytvořili zvláštní rituál kolem sledování.
Místo toho, aby každý měl vlastní televizor, lidé chodili k sousedům a společně se dívali na své oblíbené pořady. To posilovalo mezilidské vztahy a vytvářelo atmosféru vzájemného propojení.
Pokud něco chybělo doma, první reflexí nebylo otevřít skříňku, ale zazvonit u sousedů a požádat o pomoc. Tato blízkost vedla k rychlému šíření novinek – například o nákupu nového televizoru v okolí.
Televize byla událostí, která spojila lidi. Nastavení nového televizoru bylo důvodem ke společné oslavě, a pokud bylo potřeba, i k sousedské pomoci. Lidé se snažili sdílet své zážitky s těmi, kteří ještě televizi neměli, a hostitelé je uvítali s otevřenou náručí.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
Druhou stranu si otevřete níže
(Pokračování otevřete níže)
