Kolektivní sledování veřejnoprávní televize a sousedská solidarita
Někdy se do jednoho obývacího pokoje snažilo vtěsnat až dvacet lidí, kteří si užívali sledování veřejnoprávní televize.
romě drobného občerstvení bylo obvyklé přinést si vlastní židli, protože místa bylo málo. V té době neexistoval spor o výběr kanálu – byl jen jeden, a lidé mezi sebou diskutovali o tom, co právě viděli a slyšeli.
Technologické novinky vyvolaly otázky, které dnes působí jako vzpomínka na staré časy – jak se pohybuje televizní medvídek? Jak je možné, že hlasatel vidí nás, ale my jeho ne? To byly záhadné otázky té doby.
Dnes, v éře vysokých plotů a ztráty v digitálním světě, je těžké si představit takový společenský rituál kolem televize. Ale ten čas měl své kouzlo, kdy lidé společně sdíleli zážitky a byli blíže navzájem.
Mohlo by Vás zajímat: Neuvěříte, co udělal policista poté, co mu zavolal malý klučina, který hledal svou zemřelou maminku
