Měl jsem špatné známky a věděl jsem, že na mě rodiče budou zase křičet. Bál jsem se jít domů, a tak jsem se vrátil později. Maminka se moc zlobila. Máma mě praštila tak silně, že jsem spadl na židli a pak na zem. Když jsem ležel na podlaze, kopla mě do hlavy. Máma byla velmi rozzlobená a táta byl ještě rozzlobenější. Táta mě praštil do obličeje a křičel, že jsem neúspěšný a neměl jsem se nikdy narodit. Chtěl jsem se otci omluvit a přísahat, že se změním, ale ztratil jsem vědomí. Probral jsem se až v nemocnici.
Nevím proč, ale znovu jsem pocítil bolest blízko srdce. Stalo se to poté, co mě odvezli z nemocnice. Učitelka zavolala sanitku a oni přijeli do školy. Nevím proč, ale měl jsem velký strach. Přál jsem si, aby za mnou přijela rodina. Chtěl jsem si s rodiči promluvit, všechno jim říct a omluvit se jim. Chtěl jsem, aby mě rodiče měli opravdu rádi, a tak jsem jim napsal dopis:
„Milá mami a tati,
Je mi líto, že jsem ošklivý, hloupý a hrozný. Mrzí mě, že mě nemáte rádi. Nechtěl jsem vám ublížit, jen jsem se chtěl projít. Chtěl jsem, abyste na mě byli pyšní, a doufal jsem, že mě budete mít rádi.
To byla poslední slova sedmiletého chlapce, který zemřel v nemocnici na nepravidelný srdeční tep. Jeho rodiče se nikdy nezajímali o jeho stav a nikdy mu nedali pocítit, že je jedinečný, důležitý a inteligentní.
