„Mám rakovinu tlustého střeva a měl jsem velmi ošklivou nehodu. řekl se slzami v očích. Okamžitě přišel ošetřovatel s ubrousky a spodním prádlem a odvedl pokorného muže na toaletu pro personál.
V slzách se omluvil. Řekl, že jeho žena je doma sama a on musí spěchat. Než jsme společně došli k pokladně, měl už nákup nacpaný v tašce a zaplatil.
Jeho pláč byl pak silnější. Řekl nám, že bojoval ve válce ve Vietnamu a v Koreji a že svou zemi velmi miloval, ale až do toho dne si myslel, že na něj jeho země zapomněla. Oba jsme ronili slzy.
Vyprávěl jsem mu o svých vlastních bojích a obavách a on mi předal svou moudrost a povzbudil mě, že po tom všem se o sebe lidstvo stále dokáže postarat. Dnešek je toho důkazem.
Děkuji Elmerovi, děkuji pracovníkům supermarketu a děkuji Bohu za to, co jste mě dnes naučili.“ Sdílejte příběh této ženy se svými přáteli a rodinou na Facebooku. Je skvělým příkladem a důkazem toho, že i ten nejmenší čin nám může vrátit víru v lidskost.
