Dávno před tím, než se počítačové hry staly všudypřítomnými, jsme se my starší děti bavili jednoduše. Zavřeli jsme dveře, aktovky se ztratily v rohu a až do setmění jsme hráli na hřišti.
Možná si vzpomínáte na ty odpoledne po škole, kdy jsme se s kamarády hádali o nejlepší místo na hřišti. Někteří z nás mohli mít počítače v devadesátých letech, ale pro ty, kteří vyrůstali v osmdesátých a dříve, byl nejoblíbenějším zážitkem návrat domů právě včas na oblíbený Večerníček.
Zapomeňte na moderní hry a vraťte se s námi do doby, kdy se hrály ty nejoblíbenější dětské hry, které nás vtáhly do urputných soubojů na hřištích a u klepačů na koberci.
Jedna z těchto her, nazvaná „Krvavé koleno,“ byla jakousi hororovou verzí hry na honěnou, která možná čerpala inspiraci z děl Edgara Allana Poea. Jeden hráč hrál roli „Krvavého kolena“ a seděl opodál. S dalším hráčem, který představoval rodiče, se Krvavé koleno dohodlo na tom, v kolik hodin přijde rodič pro děti.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
Druhou stranu si otevřete níže
(Pokračování otevřete níže)
