V Sobotu sem seděl v hospodě u Nás na malé vesničce a přišel čas, kdy se začínají v hospodě scházet štamgasti, tak sem si výjimečně přisedl, myslím že každý z Vás asi atmosféru u tohoto stolu zná, dali jsme si pár piv, a vtipy začaly létat vzduchem! Mě nejvíce zaujmul tento, který sem Vám zde předal a tak Vám přejí hezký den.
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na ty boty a říká: „Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“ Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně.
Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: „To ale nejsou moje botičky.“
Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív,“ tak s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: „To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je mám
Pokračujte ve čtení na další stránce
